Jezuité v českých zemích

Málokteré duchovní společenství v českých zemích bylo terčem takové kritiky jako Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité se zapsali do obecného povědomí jako „lítí hubitelé českých knížek“. Nové výzkumy v oblasti církevních dějin umožňují objektivně zhodnotit přínos jezuitského řádu ve vědě, kultuře, vzdělávání i v duchovní sféře.

Působení Tovaryšstva Ježíšova začalo v Českých zemích ještě za života Ignáce z Loyoly roku 1556, kdy se provinciálem v jižním Německu, Rakousku a v Čechách stal Petr Canisius. To on poslal prvních dvanáct jezuitů do Prahy. Vydali se na cestu z Říma přes Vídeň a do Prahy dorazili 21. dubna. Usadili ve zpustlém dominikánském klášteře u kostela sv. Klimenta na místě dnešního Klementina. Později vznikaly jezuitské domy v Olomouci, Brně, Českém Krumlově, Chomutově, Jindřichově Hradci a na území Kladska. Řád se podílel na náboženském, kulturním i vědeckém životě a výrazně se zapsal do dějin naší země. Od roku 1622 jezuité dokonce převzali správu pražské univerzity.
Samostatná česká provincie se ustavila po bitvě na Bílé Hoře roku 1623. Zahrnovala pod svou působnost Čechy, Moravu a do roku 1755 i celé Slezsko. Sídlo provinciála bylo v Praze. Navzdory těžkým letům třicetileté války byly zakládány další řádové domy, např. Profesní dům s gymnáziem na Malé Straně (r.1625) nebo jezuitská kolej u sv. Ignáce na Novém Městě pražském (r.1628). Tehdy bylo možné uskutečnit přestavbu nejstarší koleje u sv. Klimenta a stavbu nového komplexu Klementina.
Za neklidných evropských poměrů byl v září roku 1773 jezuitský řád u nás zrušen. Povolen byl znovu až v roku 1853. Do Čech se jezuité vrátili nejprve do Bohosudova, potom ke sv. Ignáci v Praze (r.1866), na Hostýn, Velehrad a do Hradce Králové. Za druhé světové války mnoho jezuitských domů zabrali nacisté.
Další těžká doba nastala v dubnu 1950, kdy byly všechny kláštery zrušeny. Mnoho jezuitů bylo odsouzeno, někteří ve vězení zemřeli. V nově získané svobodě roku 1990 zahájilo Tovaryšstvo Ježíšovo opět svou činnost.

Dědictví jezuitů

Jezuité působili jako duchovní otcové, učitelé, vychovatelé, spisovatelé, vědci a misionáři. Právě univerzalita jezuitského řádu je výjimečně přitažlivá. Tento řád dosáhl vynikajících výsledků ve školství, v odborné a vědecké práci, ve výtvarném umění, v hudbě a v literatuře. Během jezuitského působení u nás vyniklo impozantní historické dílo předního literáta Bohuslava Balbína. Tento kněz pracoval také v oboru vlastivědy a zanechal přehled českých dějin: Rozmanitosti z historie Království českého, který obsahuje množství poznatků o historii, právním vývoji, zeměpisných, botanických a zoologických zvláštnostech země. V proslulé Obraně jazyka českého se Balbín zastával českého jazyka a národní svébytnosti.
V oblasti umělecké literatury zazářil básník Bedřich Bridel, který se podílel na českém překladu Písma svatého, tzv. Bible svatováclavské. Jezuité byli také pokládáni za bezprostřední předchůdce moderní orientalistiky. Patří mezi ně představitelé pražské hebraistické školy, z niž nejvýraznější byl zakladatel filolog František Haselbauer.
Jezuitům bylo často vytýkáno ničení a zabavování tzv. kacířských knih (libri prohibiti), jak to popisuje ve svém románu Temno Alois Jirásek. Páter Koniáš paradoxně odvedl pozoruhodné dílo tím, že všechny libri prohibiti pečlivě zmapoval v soupisu Klíč kacířské bludy. Stal se tak zakladatelem bibliografie u nás a nechtěně se zasloužil i o to, že se nám tyto knihy po jednom exempláři dochovaly ve zvláštním oddělení jezuitské knihovny.
Jezuita Ignác Viktorín Raab (1715–1787) patří mezi nejvýznamnější české barokní malíře. Jezuité byli často profesory matematiky a astronomie jako Zikmund Hartmann, Valentin Stansel a Jakub Kresa, nadaný polyglot s vynikajícími znalostmi trigonometrie. Adolf Kajpr (1902–1959) se jako pracovitý jezuitský intelektuál věnoval novinařině. V časopise Katolík reagoval na palčivé otázky doby, byl odsouzen komunistickým režimem a ve vězení zemřel.

Nový pohled na jezuity

Pro jezuitský řád se rok 2006 stal rokem jubilejním. Připomíná si 450. výročí od smrti sv. Ignáce z Loyoly, 500 let od narození jezuitů sv. Františka Xaverského a bl. Petra Fabera. Aby slavení nebylo málo, česká provincie si kromě 450. výročí příchodu prvních jezuitů do Prahy připomíná 300 let od smrti Jiřího Josefa Camela, významného jezuitského misionáře a českého botanika, po kterém byla pojmenována půvabná květina kamélie.
K významným akcím jubilejního roku se kromě konference o historii a praxi duchovních cvičení v srpnu v Loyole a konference o Konstitucích a vytváření jezuitské kultury v říjnu v Římě letošního roku řadí mezinárodní vědecká konference Jezuité v Českých zemích.
Reflexe činnosti Jezuitského řádu skýtá široké pole působnosti pro odborníky, a proto je konference společnou akcí KTF UK a české provincie Tovaryšstva Ježíšova. Tématické okruhy zahrnují osobnost sv. Ignáce a jeho spiritualitu, dějiny Tovaryšstva Ježíšova v Českých zemích, působení jezuitů v teologii, filozofii, v přírodních vědách, matematice a na pražské univerzitě. Přednášky budou pojednávat rovněž o vztahu jezuitů k divadlu, hudbě a výtvarnému umění, budou se věnovat literatuře a rétorice. Symposium proběhne ve dnech 25.–27 dubna v budově Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze-Dejvicích a je otevřené odborné i laické veřejnosti. Kromě doprovodných akcí je zajištěný i průvodce po kostelích Nejsvětějšího Salvátora a sv. Ignáce (více viz www.bohemiajesuitica.cz).
Národní knihovna ve spolupráci s českou provincií řádu připravila k jubileu obsáhlou výstavu Jezuité a Klementinum. Při této příležitosti zpřístupnila nově zrekonstruovaný prostor – Galerii Klementinum. Výstava prostřednictvím knižního materiálu, archiválií a trojrozměrných exponátů představuje dějiny řádu a jeho rozšíření v Evropě i ve světě, jezuitské světce a další významné členy řádu. Zvláštní pozornost je věnována historii České provincie, jejíž působení je neodmyslitelně spjato právě s Klementinem. Výstavu můžete navštívit od 24. dubna do 15. června od 10 do 19 hodin celý týden mimo pondělí.
S jezuitským řádem nás seznámí i připravovaný dokumentární film režiséra Otakára Schmidta, který „má atraktivním způsobem zprostředkovat pohled na jezuity a na jejich tajemství kdysi a dnes, ale také připomenout ambivalentní postoj Čechů k dějinám řádu,“ vysvětluje mladý jezuita Petr Vacík, autor námětu a scénáře.

Tovaryšstvo Ježíšovo – Societas Jesu

Dílo sv. Ignáce z Loyoly bylo potvrzeno papežem Pavlem III. roku 1540. O rok později se Ignác stal prvním řádovým generálem. Členové konventu skládali kromě tří obvyklých slibů ještě čtvrtý – zvláštní poslušnost papeži. Jejich heslem bylo: Ad Maiorem Dei Gloriam – Všechno k větší slávě Boží. Vedle své náboženské činnosti tovaryšstvo působilo a působí v mnoha oblastech vědy, kultury, umění a školství.

Převzato z časopisu Naše Rodina